Evs: not just an acronym



Here I am once again, sitting on my bed with my laptop on my legs, listening to an old Radiohead's song and eating crunchy cereal without milk. My head: a head full of dreams. You can find it in the clouds the most of the time. A head that think too much about EVERYTHING all the time. So that's basically what I am: a romantic, dreamer, messy person. I am a wanderer. I am weird. I think about all the time if things could be different and how it would have been my life if I would have made different choices. But one day I just decided to stop thinking about it and just do it!

I was totally unhappy with my job (and I had to be glad at least to have one!), with my relationship and with my hometown. A 27 years Old Italian girl completely messed up. And one day I just decided to quit with all of these thoughts, these fears and these tortures and hold the wheel of my life in my hand.

I was always interested in EVS, European Voluntary Service, although I just didn't know what it was. I just knew it was about a voluntary experience abroad and that usually it lasts one year. No one of my friends ever did it. I found an interesting project in Czech Republic about working with kids, the kind of job that I did in Italy and that I wanted to do since I discovered this beautiful world made of smiles, laughs, hugs, love. So I sent my CV without thinking about it too much…everything was pretty quick and then I just waited.

One day the referent of the hosting organization, Radka, told me: ok Daniela, you are in! And at that point I had to decide if accept a job in London that I would have done without any passion, or move to this strange unknown country. What did I chose? Guess what?

So here I am, a girl from the south of Italy searching for her own place, a place to call home. I am in Czech Republic since almost three months now, I work as volunteer in a kindergarten and I am surrounded every day long by beautiful little cute Czech kids and their amazing teachers. Are you wondering if I knew something about Czech Republic before my EVS? That's the situation: let's say that in Italy some people still think that Czech Republic and Slovakia are THE SAME COUNTRY! I know it sounds crazy, but believe me, Italians know nothing about EST Europe in general, and at least they visited Prague. So when I said to everybody: listen, I will move to Czech Republic, I won't change my mind, they looked at me with eyes wide open or like they just saw a ghost. They didn't even know where it is, but they started saying to me things like: what the hell are you going to do there? Is that so far away from here? Will you be a volunteer? Are you crazy? And stuff like that… I just replied that what I was going to do there was essentially taking back again my life and doing something for myself for the first time. Stopping with precarious employment, stopping with the desperate searching of the phantom "steady (boring) job", stopping torture myself about the future, giving up the idea to have a normal life, a marriage, children and all that stuff that people of my age are stressfully planning, and that always scared me a lot. That's not the life I wanted to live.

I read a sentence one day, somewhere, that it goes like this: Live the life you love, Love the life you live. And that's exactly what I want to learn staying here: to find myself and starting love my life, the life I chose, day by day, to give myself the chance to be happy. And it's not simple at all: I don't feel homesickness, but sometimes I just need somebody who cares about me, who cuddle me and who whisper me: Everything's gonna be good Daniela. I always dedicated my life to love, the main reason why of our existence. But love cheated me, deceived me the most of the time. Although, I still believe in that. You don't have necessarily be in love with somebody to spread your love around! I mean, I feel I have a lot of love to give, a lot of passion, and that's

what I am trying to do every day: sharing my love with the people I meet, smile to them or make them smile, say something nice to them and put all my passion and love in my work, even when inside I feel like I am going to crack. Sometimes I fail, sometimes it gets better. I'm not searching for eternal happiness, 'cause it doesn't exist. I am just searching for my inner peace, like everybody in the world, and I am sure that I will succeed! And in this long journey to reach my destination, I have beside me wonderful people like the others volunteers or people who want to be sure that everything in my EVS in going good. And I want to thank everybody of them for the support, but I want to thank also all that people who have been mean and cruel with me, 'cause they made me stronger.

So, now what you think about EVS? Are you scared? Don't be. It's one of the most wonderful experiences that you could ever try, and if you are thinking about changin' your life, then…stop it! Just do it, take control of your life, start taking deep breaths and…BREATH THE LIFE INSIDE YOU AND OUTSIDE YOU! So maybe this could be the right moment for you to start livin' again! Don't miss the chance to be happy.

PS. Of course Czech Republic is amazing!

XOXO, Daniela.



Tak jsem opět tady, sedím na posteli s laptopem, poslouchám staré písničky od Radiohead a jím křupavé cereálie bez mléka. Hlava: moje hlava je plná snů. Obvykle je většinu času někde mezi oblaky. Hlava, která přemýšlí příliš moc o VŠEM. Taková v základě jsem: romatický, zasněný, váhavý člověk. Jsem tulák. Jsem zvláštní. Pořád přemýšlím o tom, jestli věci můžou být jinak a jaký by byl můj život, kdybych se rozhodla jinak. Ale jednoho dne jsem se prostě rozhodla přestat přemýšlet a prostě to udělat!

Byla jsem naprosto nešťastná ze své práce (měla bych být ráda, že vůbec nějakou mám), se svými vztahy a ve svém domovském městě. Sedmadvacetiletá italka naprosto ztracená. Jednoho dne jsem se rozhodla opustit všechny tyto myšlenky, strachy a trápení a vzít svůj život do vlastních rukou.

Vždycky mě zajímala EVS, Evropská dobrovolná služba, i když jsem přesně nevěděla, o co jde. Jen jsem věděla, že je to dobrovolnická zkušenost v zahraničí a že obvykle trvá jeden rok. Nikdo z mých přátel na ní nikdy nebyl. Našla jsem zajímavý projekt v České republice, týkající se práce s dětmi, což je práce, kterou jsem dělala v Itálii a kterou jsem chtěla dělat od té doby, kdy jsem objevila ten krásný svět úsměvů, smíchu, objetí a lásky. Tak jsem bez přemýšlení poslala svůj životopis ….. všechno bylo velmi rychlé a pak jsem prostě čekala.

Jednoho dne mi pracovnice hostující organizace RADKA řekla: ok Danielo, chceme tě. A v té chvíli jsem se musela rozhodnout, jestli přijmu práci v Londýně, kterou bych dělala bez velkého nadšení, nebo jestli se přestěhuju do cizí neznámé země. Co jsem si vybrala? Zkuste hádat!

Tak jsem tady, dívka z jižní Itálie, která hledá svoje vlastní místo, místo, které by mohla nazývat svým domovem. Už jsem v České republice skoro tři měsíce. Pracuju jako dobrovolník ve školce a jsem celý den obklopená skvělými malými českými dětmi a jejich úžasnými učitelkami.

Zajímá vás, jestli jsem věděla něco o České republice před EVS? No, asi tak: v Itálii si stále ještě hodně lidí myslí, že Česká republika a Slovensko jsou JEDNA ZEMĚ! Vím, že to zní šíleně, ale věřte mi, Italové všeobecně nevědí nic o východní Evropě, nanejvýš možná navštívili Prahu. Takže když jsem každému říkala: hele, stěhuju se do České republiky, opravdu si to nerozmyslím, tak na mě koukali s očima dokořán nebo jako kdyby viděli ducha. Ani nevěděli, kde to je, ale začali mi říkat věci jako: co tam proboha budeš dělat? To je tak daleko? Ty budeš dobrovolník? Jsi blázen? A další podobné věci…Jenom jsem odpovídala, to, co dělám, je, že si beru zpátky svůj život a poprvé dělám něco sama za sebe. Končím s nejistým zaměstnáním, končím se zoufalým hledáním „stabilního (nudného) zaměstnání“, přestávám se trápit s budoucností, neupínám se na myšlenku normálního života, manželství, dětí a toho všeho, co moji vrstevníci se stresem plánují a co mě vždycky děsilo. To není život, jaký si přeju žít.

Kdysi jsem někde četla větu, která k tomu sedí: Žij život, který miluješ, miluj život, který žiješ. A to je přesně to, proč jsem tady: najít sama sebe a začít milovat svůj život, život, který jsem si vybrala, den za dnem, dát sama sobě šanci být šťastná. A není to vůbec jednoduché, nestýská se mi po domově, ale občas prostě potřebuju někoho, komu na mě záleží, kdo mě obejme a zašeptá: Všechno bude v pořádku, Danielo. Vždycky jsem chtěla věnovat svůj život lásce, hlavnímu smyslu naší existence. Ale láska mě podvedla, vždy mě zklamala. I když v ni pořád věřím. Nemusíte být zrovna do někoho zamilovaní, abyste šířili lásku kolem! Myslím tím, že cítím, že mám spoustu lásky na rozdávání, spoustu nadšení, a to je to, co se snažím každý den dělat: sdílet svou lásku s lidmi, které potkávám, usmívat se na ně nebo přimět se usmívat, říct jim něco hezkého a dát všechno své nadšení a lásku do své práce, i tehdy, když se uvnitř cítím zlomená. Někdy selhávám, někdy to jde lépe, nehledám věčné štěstí, protože to neexistuje. Hledám prostě svůj vnitřní klid, jako každý na světě a jsem si jistá, že uspěju! A na té dlouhé cestě k mému poslání mám kolem sebe skvělé lidi jako třeba další dobrovolníci nebo lidé, kteří se ujišťují, že všechno v mém EVS projektu je v pořádku. A chci poděkovat každému za jejich podporu, ale chci poděkovat i těm, kteří jsou zlí a krutí, protože díky nim jsem silnější.

Tak, co si teď myslíte o EVS? Děsí vás? Nemusí. Je to jedna z nejúžasnějších zkušeností, kterou můžete zkusit, a pokud uvažujete o změně života, tak neuvažujte a prostě to udělejte. Převezměte kontrolu nad svým životem, začnete skutečně dýchat a … NADECHUJTE A VYDECHUJTE SVŮJ ŽIVOT! Možná že je to právě ten správný okamžik, abyste začali znovu žít. Nepropásněte šanci být šťastní.

PS. Samozřejmě, že Česká republika je skvělá!

XOXO, Daniela





Komentáře